Slavenka Drakulićová
| Slavenka Drakulićová | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Slavenka Sušanj |
| Narození | 4. července 1949 Rijeka |
| Úmrtí | 20. června 2026 (ve věku 76 let) Sovinjak |
| Bydliště | Záhřeb Sovinjak |
| Občanství | Socialistická federativní republika Jugoslávie a Chorvatsko |
| Alma mater | Filozofická fakulta v Záhřebu |
| Povolání | novinářka, romanopiskyně, esejistka a spisovatelka |
| Ocenění | Lipská knižní cena (2005) Mezinárodní cena Stefana Heyma (2020) Otokar Keršovani Award (2025) |
| Choť | Richard Swartz (1993–2026)[1] Mirko Ilić[1] Slobodan Drakulić[2] |
| Děti | Rujana Jeger |
| Web | slavenkadrakulic |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slavenka Drakulićová (4. července 1949 Rijeka – 20. června 2026[3]) byla chorvatská spisovatelka a novinářka. Psala romány i eseje, často na téma feminismu a postkomunismu. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.[4]
Život
[editovat | editovat zdroj]Vystudovala komparativní literaturu a sociologii na Záhřebské univerzitě (1976). V letech 1982–1992 byla novinářkou ve čtrnáctideníku Start a týdeníku Danas. Často psala na téma feminismu, soubor prací na toto téma tvořil i její první vydanou knihu v roce 1984 (Smrtni grijesi feminizma: ogledi o mudologii).
V roce 1992 na ni zaútočili nacionalisté, když byla spolu s dalšími pěti kolegyněmi v článku v časopise Globus označena za „čarodějnici, která znásilňuje Chorvatsko“ (článek byl nepodepsán, dnes se již ví, že autorem byl publicista a budoucí politik strany Hrvatska stranka prava Slaven Letica). Předmětem sporu bylo pojetí znásilnění během excesů počínající jugoslávské války. Zatímco nacionalisté vnímali znásilnění jakožto akt protinárodní, chorvatské feministky jako akt protiženský, čímž podle Letici zrazovali národ. Po zveřejnění článku čelila Drakulićová vandalským útokům, navíc ji zklamalo malé zastání u řady přátel. Raději tedy opustila Chorvatsko a usadila se ve Švédsku. Nějaký čas žila také ve Vídni, v později střídavě v Záhřebu a ve Stockholmu.
Válka v Jugoslávii je námětem i mnoha jejích knih (například román Ani mouše by neublížili). Ceněny byly i esejistické knihy o postkomunistickém životním pocitu Jak jsme přežili komunismus a Café Evropa: život po komunismu. Roku 2008 napsala román o Fridě Kahlo.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Svi su je znali kao Slavenku Drakulić iako se nije tako prezivala, rođena je kao Sušanj umrla kao Swartz, vlasnički list istarske vile, tik do rezidencije Vesne Pusić, otkrio tajnu. Dostupné online. [cit. 2026-06-28].
- ↑ Slavenka Drakulić biografija | Biografija.com. Dostupné online. [cit. 2026-06-28].
- ↑ Preminula Slavenka Drakulić. Hrvatska radiotelevizija [online]. [cit. 2026-06-21]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ Zemřela Slavenka Drakuličová, jedna z nejpřekládanějších chorvatských autorek. Bylo jí 76 let. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2026-06-21 [cit. 2026-06-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavenka Drakulićová na Wikimedia Commons
Osoba Slavenka Drakulićová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Slavenka Drakulićová
- Drakulić, Slavenka, Iliteratura.cz
